Příručky pro politiky k prosazování OER a další novinky ze světa OER

Nová kanadská koalice držitelů autorských práv žádá o vytvoření blokátorů webových stránek à la americký zákon SOPA

Koncem ledna předložila kanadská odnož společnosti Bell ve spolupráci s dalšími telekomunikačními společnostmi a sdruženími návrh. V něm vyzývá kanadskou vládu k vytvoření „agentury pro kontrolu pirátství na internetu“, jejímž úkolem by bylo rozpoznávat pirátské stránky a nařizovat poskytovatelům internetového připojení, aby zablokovali stránky s pirátským obsahem. Návrh společností si vysloužil značnou kritiku od Michaela Geista, organizace Open Media i dalších obhájců veřejného zájmu. Potýká se Kanada s pirátstvím? Nejspíš nikoliv. „Vždy, když se zvláštní zájmové skupiny dovolávají větší, dlouhodobější nebo silnějšího ochrany autorského práva, skončí Kanada s nálepkou ‚pirátský ráj‘. […] nečekal bych, že teď dojde k výrazné změně, a také nedošlo,“ komentuje situaci David Fewer z kanadské společnosti CIPPIC pro ochranu veřejného zájmu a internetové politiky.

Vyjednávání skupiny NAFTA pokračují

Creative Commons dál sledují vývoj na poli vyjednávání multilaterální Severoamerické dohody o volném obchodu. Vzhledem k tomu, že by se podle všeho měly opět projednávat otázky duševního vlastnictví, vyzvali jsme vyjednavače, aby zajistili silnější ochranu pro výjimky a omezení autorského práva a také pro práva uživatelů. Žádali jsme rovněž o radikální změnu způsobu vyjednávání, která by do celého procesu vnesla transparentnost a zodpovědnost vůči veřejnosti. Zároveň by se tak do jednání mohly zapojit různé skupiny zaiteresovaných subjektů. Vyjednávání pokračují v utajení. Poslední znepokojení vyvolala otázka ohledně bezpečných přístavů. Skupina 55 organizací a odborníků na internetové právo společně sepsala dopis, v němž naléhá na vyjednavače, aby zařídily, že internetové platformy nebudou moct být souzeny za obsah, který na ně uživatelé nahrávají. Současně se tomu ovšem brání zábavní průmysl, který si nepřeje, aby se taková ochrana stala součástí dohody. Proč? Inu protože pirátství.

Creative Commons USA – pramen pro novou politiku otevřených vzdělávacích zdrojů

Minulý měsíc zveřejnila organizace Creative Commons USA svou příručku doporučení OER* State Legislative Guide (*Open Educational Resources). Materiál je určen zákonodárcům, kteří se podílejí na tvorbě vnitrostátní politiky a chtějí vyřešit problém drahých středoškolských učebnic a zlepšit studijní výsledky žáků.“ Publikace americké větve Creative Commons však není jediná. Stejnému tématu se věnuje i příručka společnosti SPARC s názvem OER State Policy Playbook.

Evropa – zlepšování potenciálu opakovaného využití informací veřejného sektoru

Asociace Communia představuje síť organizací, která sdružuje společnosti a aktivisty bojující za posílení a obohacení veřejného prostoru. Zakládajícím členem této sítě je organizace Creative Commons. V současné době se asociace soustředí na analýzu politiky v kontextu reformy autorského práva EU. Hájí také zájmy veřejnosti v této otázce, ale zabývá se rovněž sledováním a komentováním souvisejících politických kroků. Koncem ledna Communia vydala novou zprávu o směrnici PSI (Public Sector Domain). Communia tak reaguje na revizi směrnice, kterou provedla v roce 2017 Evropská komise. Směrnice vešla poprvé v platnost 2003 a přepracovaná byla v roce 2013 v souvislosti se snahami zlepšit potenciál opakovaného využití informací veřejného sektoru v Evropě. Communia nabídla několik doporučení, jež by mohla politiku zdokonalit.

Univerzity zpochybňují velké dohody o předplatném od Elsevieru

Některé německé univerzity již odmítly tzv. ‚velké dohody‘ s vydavatelstvím Elsevier. Jako důvod uvádějí rostoucí náklady na přístup k žurnálům v digitálním formátu a další omezení, která se na předplatné vztahují. Nyní i další univerzity začínají pochybovat o svých dohodách s velkými komerčními vydavatelstvími. Nejdiskutabilnějšími tématy jsou skryté poplatky a rozdílné ceny, které si vydavatelství účtují. Nedávný požadavek na svobodu informací vznesený švýcarským aktivistou odhalil, že národní výzkumné ústavy platily přes 70 milionů švýcarských franků ročně (přes 1,5 miliardy korun) za předplatné, které v jiných zemích stojí polovinu, nebo ještě méně.

Z angličtiny přeložila: Kateřina Vorlická (kavorlicka@gmail.com)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *