Každý sedmý učitel vytváří vzdělávací materiály; jejich šíření může ale být na hraně zákona

Pro 89 % učitelů jsou veřejně dostupné informační zdroje inspirací pro zvýšení motivace žáků v hodině, o šest procent méně učitelů je využívá jako podklad pro práci s žáky či k diskusi a 13 % učitelů využívá veřejně dostupné zdroje informací k tvorbě vlastních vzdělávacích materiálů. To je výsledek dotazníkového šetření České televize mezi 362 učiteli. 

Podle dotazníkového šetření České televize, které se zabývalo využíváním audiovizuálních materiálů ve výuce, hledá 98 % učitelů filmy a videa na internetu. Nejvíce učitelé využívají dokumentární filmy  (96 %) či videa dostupná na youtube.com (93 %). Tyto materiály pak používají přímo v hodině. Šetření ukázalo, že  13 % učitelů je dále upravuje a využívá  k tvorbě vlastních vzdělávacích materiálů. “Někdy je to ovšem na hranici autorského zákona,” sděluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřeného vzdělávání z organizace EDUin.

Vzdělávací materiály tvořené učiteli se mohou stát otevřeným vzdělávacím zdrojem (ang. OER – Open Educational Resources), ze kterého se pak mohou učit i ostatní žáci či studenti. Jenže mnoho veřejně dostupných zdrojů, z nichž učitelé čerpají,  není možné upravovat či dále rozšiřovat, protože to autorská práva nedovolují. Tamara Kováčová upozorňuje na limitující faktor, který nedovoluje šířit vzdělávací materiály v rámci učitelské komunity: “Nemožnost z několika fotografií, zvukových záznamů či videí vytvořit další sestřih, který se vztahuje k vyučovanému tématu a dále je pro ostatní sdílet, blokuje ostatním se k materiálům dostat.” Někteří učitelé však s vlastními vzdělávacími materiály pracují v hodinách, šíří je mezi studenty, kolegy, veřejností a není tak mnohdy jisté, zda neporušují autorská práva.

Aby se mohly kvalitní vzdělávací materiály svobodně šířit, musí autor u každé přejaté části dokumentu či fotografie uvést citaci, kdo je původním autorem i s původním názvem. To ale mnohdy nestačí: “Nelze jen sestříhat videa do jednoho nového souboru a uvést názvy originálů. Musí tam být i vlastní práce učitele – autora nového vzdělávacího materiálu. Úryvky z cizích děl nebo záznamů musí být doplňkem k vlastnímu dílu, které ale nespočívá jen ve výběru, uspořádání či sestřihu vybraných příspěvků cizích děl,” radí Adéla Faladová ze samostatného oddělení autorského práva Ministerstva kultury. Pak teprve je možné zveřejnit dílo např. pod otevřenou licencí Creative Commons a umožnit další šíření.

 

Kontakt:

Tamara Kováčová, EDUin, Aliance pro otevřené vzdělávání

Email: tamara.kovacova@eduin.cz

Tel.: 603 942 437

 

Jan Vobořil, Iuridicum Remedium, člen Creative Commons ČR

Email: voboril@iure.org

Tel.: 776 703 170

 

Poznámky:

Šetření Audiovizuální materiály ve výuce se zabývalo otázkou, jak využívají současní učitelé na základních a středních školách otevřené vzdělávací zdroje. Uskutečnila ho na podzim loňského roku Česká televize ve spolupráci s obecně prospěšnými společnostmi EDUin a Člověk v tísni. Závěrečnou zprávu z šetření si můžete prohlédnout ZDE.

Starší tiskové zprávy Aliance a články k tématu najdete ZDE.

Aliance pro otevřené vzdělávání vznikla na podzim 2015, a to přijetím a schválením Charty pro otevřené vzdělávání. Sledujte web www.otevrenevzdelavani.cz

Znění Charty pro otevřené vzdělávání najdete ZDE.

Signatáři Charty požadují např. podporu digitální gramotnosti dětí, mladých lidí i dospělých a především vzdělavatelů, stejně tak i systémové řešení pro zveřejňování všech analytických, výzkumných či datových výstupů, které vznikly za podpory veřejných zdrojů.

 

V současnosti má Aliance pro otevřené vzdělávání kolem osmdesátky členů z řad fyzických osob, tak i organizací, a to z komerčního i akademického prostředí. Podmínkou členství je podpora principů, které jsou uvedeny v chartě aliance.

 

Koordinátorem aktivit je EDUin o.p.s. s podporou Nadace Open Society Fund v rámci programu ESP.

 

1 komentář u „Každý sedmý učitel vytváří vzdělávací materiály; jejich šíření může ale být na hraně zákona

  1. Ivan Ryant

    Slova jako „mnohdy“ a „není jisté“ toho víc zatemní než vysvětlí. Přitom Zákon 121/2000 Sb. (Autorský zíkon) hovoří jasně: „§ 31 Citace (1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“ — tj. NESTAČÍ uvést jen autora a název díla, nýbrž i pramen. Jiná omezení však v zákoně nejsou: zejména „nemožnost vytvořit sestřih“ nebo „Úryvky z cizích děl nebo záznamů musí být doplňkem k vlastnímu dílu, které ale nespočívá jen ve výběru, uspořádání či sestřihu vybraných příspěvků cizích děl“ — NIC TAKOVÉHO v Autorském zákoně NENÍ. Naopak §2 odst. 5 Autorského zákona jasně stanoví: „Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle odstavce 1, je dílem souborným.“ K tomu dodává „§ 5 Autor (2) Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.“ — stačí tedy pouhý výběr nebo uspořádání, pokud je tvůrčí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *