Zachraňme internet a další novinky ze světa politik ke copyrightu

Každé sdílení se počítá! Nově vám přinášíme pravidelný český překlad čtrnáctideníku od Timothyho Vollmera z Creative Commons zaměřující se na tvorbu politik spojených s problematikou copyrightu. Autorkou překladů je Kateřina Vorlická (kavorlicka@gmail.com)

Evropa se blíží k rozhodující volbě o autorském právu

 

4. Července se bude na plénu Evropského parlamentu hlasovat o navrhované reformě unijního autorského práva. Konečná podoba směrnice bude mít hluboký a dalekosáhlý dopad na tvorbu a možnost sdílení. Stejnou měrou ovlivní náš přístup ke vzdělávacím či vědeckým materiálům a jejich užívání a rovněž bude určovat další růst informačních služeb i rozmanitých obsahových platforem.

Nejproblematičtějšími částmi návrhu jsou články 11 o právech vydavatelů a článek 13, který se vztahuje k filtrům nahrávaného obsahu. Creative Commons se spolu s tucty dalších organizací snažili přimět zákonodárce, aby prosadili zásadní změny ve prospěch ochrany práv uživatelů a veřejné sféry; změny, které by umožňovaly výzkum a vzdělávání a podporovaly kreativitu a obchodní příležitosti na digitálním trhu.

Je na čase jednat! Začátkem června se 104 europoslanců ohradilo proti špatně nastaveným vydavatelským právům. Je motivační vidět tolik europoslanců, kteří nahlas vystupují proti návrhu a říkají, „co je moc, to je moc“. Vaši zastupitelé to ale potřebují slyšet i od vás. Jděte na stránku https://saveyourinternet.eu/ a zavolejte vašim europoslancům, pošlete jim mail nebo tweet. Řekněte jim, aby články 11 a 13 zrušili!

Opatrně rozbalujte a uvidíte sami

Mexický senát schválil zákon, který nahrává cenzuře internetového obsahu

Mexický senát schválil v polovině dubna změny zákona o autorském právu, které umožňují kontrolovat informace na internetu. Zákon dovoluje zejména to, že soudy mohou bez jakéhokoliv řízení preventivně odstranit takový obsah, který by podle podezření porušoval autorská práva. Soud by mohl stejně jednoduše zabavit i routery, servery a další technické vybavení, jež umožňuje přístup k těmto údajně protiprávním materiálům. Jedná se o neoprávněný krok ohrožující svobodu projevu. Luis Fernando García z organizace R3D na obranu digitálních práv poznamenal, že schválené změny „jasně představují prostředek preventivní cenzury, což porušuje Článek 7 mexické ústavy. Zákon navíc podle všeho odporuje Článku 13 Americké úmluvy o lidských právech, již Mexiko ratifikovalo. Tento článek stanoví, že „svoboda projevu nesmí podléhat preventivní cenzuře“ s výjimkou případů za výjimečných okolností. Mezi ty ovšem vynucování autorských práv nespadá.

“Prodloužení doby ochrany autorských práv je dárek pro pár vyvolených na účet mnohých” (Larry Lessig v magazínu WIRED)

Právě když už jsme si mysleli, že americký zábavní průmysl uhasil svou neukojitelnou žízeň po déle trvající a silnější ochraně autorských práv, několik držitelů práv k hudebním dílům se vrátilo na Kapitol a dožadovalo se prodloužení ochrany hudebních nahrávek vytvořených před rokem 1972. Jejich požadavek se vztahuje k zákonu, který odměňuje umělce za jejich přínos společnosti (the CLASSIC Act). Pokud by byl požadavek přijat, zvukové záznamy vytvořené před rokem 1972 by se staly součástí veřejných statků až v roce 2067. Larry Lessig o této poslední snaze zabránit veřejnosti v užívání kreativních výtvorů píše v kontextu svého boje, kdy se před 20 lety postavil proti zákonu prodlužujícímu dobu ochrany (Copyright Term Extension Act, 1998)

Ať je to jakkoliv, jasně se ukazuje, že nejvyšší soud se mýlil, když předpovídal, že držitele autorských práv uspokojí zákon z roku 1998 nesoucí jméno Sonnyho Bona, člena kongresu. Pokud nová verze zákona projde, můžeme očekávat stížnosti držitelů práv na „nespravedlivý“ systém, který jsme věnovali tvůrcům starších nahrávek. Jak se tak budeme snažit sladit s požadovaným horizontem 144 let, nepochybně zabředneme do močálu dalších a dalších prodloužení.“

Vzkažte americkému senátu, aby odmítl návrh S.2823 a zabránil tak dalšímu prodlužování ochranné lhůty, která nepřináší veřejnosti žádný užitek.

Odkazový rozcestník

Dostal se k nám uniklý návrh kapitoly o duševním vlastnictví, který je součástí dohody o volném obchodu mezi sdružením Mercosur a EU. Je o maličko lepší a o hodně horší.

Evropská komise chce zlepšit opakované využití dat z veřejného sektoru a vědeckých poznatků.

Kam se poděla sdružení ředitelů knihoven Waldo (Westchester Academic Library Directors Organization )a jeho odkazy na veřejná díla? Komerční vydavatelství na svých platformách schovávají povinné odkazy na verze článků v režimu otevřeného přístupu. Jak typické!

Čím dál více univerzit ruší své předražené „velké dohody“ o předraženém předplatném komerčních žurnálů. Jako poslední zatím „konvertovala“ Florida State University poté, co si zrušení dohody jednomyslně odhlasoval fakultní senát. Stejně učinilo i Švédsko.

Pomocí crowdfundingu na  platformě KickstarterTechDirt právě posbíral 150 tisíc dolarů (3,3 milionu Kč) na vývoj a následné rozesílání soutěžní karetní hry. Hra je na motivy odtajněné výcvikové hry CIA jménem Collection Deck. Proč mohla vůbec karetní hra od Techdirtu vzniknout? Mimo jiné proto, že předloha je dílem americké federální vlády, tudíž je automaticky veřejně dostupná. Žádný copyright, žádný problém. Skvělé.

Mrkněte na nově zpuštěnou přehledovou mapu  World Intermediary Liability Map., který zpracovala právnická fakulta Stanford University v Kalifornii. Tento nástroj v celosvětovém měřítku „dokumentuje zákony, které se týkají internetových zprostředkovatelských služeb a utvářejí digitální práva uživatelů.“

Dohoda o televizním vysílání z pořadu dne jednání Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) jen tak nezmizí. Podle navrhovaného uspořádání by vysílacím stanicím náleželo něco jako právo na ochranu duševního vlastnictví, aby mohly kontrolovat distribuci obsahu. James Love na portálu KEI (Knowledge Ecology International) komentuje, že toto právo by stanice měly, ačkoliv subjekty televizního vysílání obsah nevytvářejí, nevlastní nebo neudělují licence k používání obsahu a navzdory tomu, že právo televizní stanice může být platné desítky, ne-li stovky let poté, co autorské právo a práva s ním související vyprší. Tuto výsadu by měly stanice i v situaci, kdy základní obsah nikdy nebyl chráněný autorským právem nebo licencemi Creative Commons. Předseda WIPO výboru Daren Tang přichází s diplomatickou konferencí o přijetí dohody na ochranu televizního vysílání. Dění budeme sledovat, zůstaňte s námi.

Podle nedávné studie může vést nižší míra autorských práv k nižším cenám a všeobecnému uznání: umělé odstranění autorskoprávních překážek vedlo ke 25% poklesu cen a 67% nárůstu počtu citací. Tyto závěry naznačují, že omezující politika autorských práv značně zpomalují tempo vědeckého pokroku.

Nad čím zůstává rozum stát

V dubnu obvinila kanadská vláda 19letého  mladíka z „nedovoleného použití počítačových služeb“ za to, že si stáhnul z vládních stránek tisíce dat, která jsou komukoliv veřejně dostupná. Problém je, že celý incident zapříčinilo pochybení samotné vlády Nového Skotska při nakládání se zákonem o svobodě informací (Freedom of Information Act). Organizace Electronic Frontier Canada (EFF) se nechala slyšet, že je to velmi trapný přehmat, který zmrazuje právo na přístup k veřejným údajům a ohrožuje důležitý výzkum v oblasti bezpečnosti.“ Později příslušná policejní jednotka v Halifaxu vyšetřování uzavřela s tím, že pro stíhání teenagera nejsou žádné podklady. Výborně.

Zákonodárci EU dále nadále projednávají připravovanou směrnici o autorských právech na jednotném digitálním trhu. Jistá je jedna věc: z pohledu práv uživatele je jen málo věcí, nad kterými by mohla veřejnost zaplesat. Zavedení nového pseudo-autorského zákona, který dovolí vydavatelům ovládat přístup k odkazům a rovněž snippetům je velmi svazující. Navrhovaná úprava práv vydavatelů nemá takový účinek, jaký tvůrci tvrdí, že bude mít, soudě podle podobných neúspěšných snah v Německu a Španělsku. Stejně tak zákon neposkytne finanční spásu vydavatelstvím a tisku. Ekonomický výzkum nelže: „Německá skupina VG Media měla za rok 2017 obrat 46 milionů eur (1,18 miliardy korun). Třicet tisíc eur (771 tisíc korun) z této částky pochází z tzv. Leistungsschutzrechtu, německého doplňkového autorského práva.”

Když přijde na boření mýtů, Mike Masnick z TechDirtu je skutečný terminátor. Mrkněte na jeho odezvu na směšný osvětový PR dokument sepsaný vydavatelstvími, který vysvětluje, proč Článek 11 (o dani z odkazů) není až tak špatný. Tleskáme.

Kalendář akcí aneb hajdy z gauče!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *