Doporučování učebnic se pro některé učitele stalo formální rutinou. Žádná se jim nelíbí, a dokonce vědí, že ji nebudou používat. Ale nějakou učebnici doporučit musejí. Navíc pokud učebnice neobsahuje vhodná praktická cvičení či není smysluplně propojena s technologiemi, je k ničemu. Představa, že si učitel vedle všech svých povinností stihne napsat učebnici vlastní, a to pro všechny své předměty a ročníky, se zdá být naivní. Ale není. Není totiž třeba vytvářet všechny texty od začátku, všechny najednou a úplně sám.

Když jsem začal učit, velmi brzy jsem přišel na to, že mi žádná z nabízených učebnic dějepisu obsahově nesedne. Nebyl jsem sám. Když se v roce 2005 objevila příležitost napsat si učebnici vlastní, spolu s dalším nespokojeným kolegou, nechat ji knižně vydat, a ještě si nechat práci komerčním vydavatelstvím zaplatit, zajásal jsem. I přes celkem solidní prodej, pocit výlučnosti, že mohu při pohovoru s ředitelem nabídnout vlastní publikaci, přes zajímavou zmínku v životopise (či dovolenou zaplacenou z honoráře) se má radost po několika letech vytratila. Zde jsou hlavní důvody:

1. Obsah zestárl, a to nejen metodicky. Pokud bychom do původního textu zasáhli, porušili bychom tím autorské právo. Majitelem obsahu je vydavatelství, tudíž není již možné do původního textu zasahovat a jakkoliv ho dále sdílet či zaslat žákům elektronickou verzi knihy.
2. I když jsme měli při psaní učebnice velkou autonomii, z obchodního hlediska jsme se museli držet tradičních postupů výkladu dějin, aby učebnici žákům doporučovala většina učitelů. Logicky tak nebyl s obsahem spokojený ani jeden z nás.

Podle zákona není potřeba doporučit učebnici s doložkou MŠMT a učebnice nemusí obsahovat všechna témata již v září. To znamená, že učebnici můžete tvořit sami a dodávat ji po částech tak, jak probíráte jednotlivá témata. Učebnici též nemusíte psát sami, ale ve spolupráci s někým, kdo smýšlí o tématech stejně jako vy. Lze taktéž zvolit opačný koncept – pracovat se standardními učebnicemi a zaměřit se na specifická témata. Je velmi cenné přicházet právě s tématy, která mnoho učebnic v aktualizované verzi opomíjí, jako je například migrační vlna, reakce na nové technologické objevy, služby apod.

Kdybych psal učebnici dnes, postupoval bych takto:
–
Našel bych si spoluautora, nejlépe s odlišným druhým předmětem v aprobaci, než mám já.
–
Sepsal bych jednotlivá témata, která se mají v učebnici objevit.
–
Zjistil bych, co zajímavého vytvořili jiní učitelé, a to na Metodickém portálu RVP.cz či DUMY.cz. Zde jsou jednotlivá témata zpracována dokonce i s pracovními listy, kvízy apod. Mnoho kvalitních podkladů se dá sehnat u předmětových asociací, kde učitelé navzájem své přípravy sdílejí. Velmi dobře fungují například Občankáři. Dalším možným zdrojem jsou i různé organizace či spolky, které vzdělávací materiály vytvářejí (pro dějepis například ÚSTR, Národní muzeum apod.). Přehled dalších zajímavých vzdělávacích zdrojů zdarma včetně některých s umožněním dalších úprav a dalšího šíření najdete na http://otevrenevzdelavani. cz/otevrene-zdroje/.
–
Pro témata, která jsem u kolegů či vzdělávacích organizací nenašel, bych jako základ využil Wikipedii. Velkou část učitelů trápí, když žáci Wikipedii používají, ale děti jsou na ni zvyklé. Navíc varianta licence Creative Commons umožňuje jakékoliv další úpravy, a dokonce i následné sdílení, takže učitel si může s textem hrát, pojmy prolinkovat s dalšími odkazy atd.
–
Napsal bych kapitoly, které jsem nikde nenašel, a jednotlivé části učebnice bych obsahově i stylisticky sjednotil.
–
Učebnici bych ochránil otevřenou licencí Creative Commons CC-BY-NC-SA, podle které bych měl být uváděn jako autor, každý další učitel či rodič by si ji mohl přizpůsobit a zároveň by ji nešlo komerčně využít. Pokud by měl někdo nápad, jak na učebnici vydělat, musel by se domluvit nejprve se mnou.
–
Učebnici bych sdílel s dalšími učiteli, abych získal možnosti další pilotáže, odborné recenzenty a mohl ji po případných námitkách a doporučeních dále vylepšit. Velkou výhodou vlastní učebnice je její elektronická verze, je tedy možné zasílat ji e-mailem či stáhnout si ji z webu školy. Navíc lze použít výkladová videa, například z Khanovy školy a YouTube, či konkrétní tematické pořady České televize a Stream.cz. V textu je i možné odkazovat na popularizační články z online médií. Vlastní učebnicí lze řešit averze některých učitelů k tomu, když žáci používají Wikipedii. Díky takové učebnici by žáci v případných referátech či seminárních pracích už z Wikipedie citovat neměli, neboť články k tématům by již byly samotným podkladem. Největší předností je však možnost aktualizace, a to jak v podobě úprav samotných kapitol, tak přidáním zcela nových témat, která se právě ve společnosti řeší.