Online publikování otevřených vzdělávacích zdrojů

Pro publikování OVZ online existuje spousta možností, včetně:

  • Obrázky – Flickr je široce používaný, volný a podporuje Creative Commons, Video – Vimeo a Youtube podporují licence Creative Commons,
  • Zvuk – Soundcloud podporuje licence Creative Commons,
  • Powerpoint – Slideshare podporuje licence Creative Commons
  • Váš vlastní blog – můžete použít licenci Creative Commons pro označení HTML vaším autorstvím (http://creativecommons.org/choose/)
  • Jorum je největší OVZ úložiště ve Velké Británii
  • OERCommons je celosvětová vzdělávací síť pro společné vyučování a učební materiály volně dostupné online
  • Curriki – nezisková organizace poskytující otevřené vzdělávací zdroje, především za podpory K-12education
  • Creative Commons má svou wikistránku uvádějící několik nejznámějších komunit, které mohou váš obsah publikovat pod CC licencemi.

Nicméně je třeba poznamenat, že nepříliš známá definice otevřených výukových zdrojů (OVZ) uvádí, že aby mohl být zdroj považovaný za otevřený, musí být k dispozici on-line.

OVZ ve skutečnosti ani nemusí být v digitální formě. Veřejně publikované romány, poezie, fotografie a videa lze použít jako OVZ. Moderní tvůrci mohou svá umělecká díla, filmy, fotografie, videa a rukopisy zařadit pod otevřenou licenci. Ty pak mohou být reprodukovány kopírovacími technikami. Creative Commons poskytuje podrobnosti, jak aplikovat licence offline. Původní otevřenou Bibli, obhajovanou prací Williama Huntera a dalších, lze považovat za první offline OVZ. Dokonce i některé sochy mohou být reprodukovány pomocí forem.

Materiály, které jsou digitální, nemusí být on-line. Používají se na papíře nebo na zařízeních nepřipojených k internetu. Dvě studie (PIRGS a PEARSON) ukazují, že studenti mají raději vázané učebnice než digitální v poměru 3:1 (všimněte si, že podle průzkumů v ostatních oblastech obliba digitálních knih roste). Pokud mají otevřené učebnice konkurovat komerčním učebnicím, musí být k dispozici ve vázané formě.

Pokud definujeme online obsah jako „na internetu“, potom přehlížíme jiné technologie umožňující sdílení zdrojů, jako jsou například rádio, televize, telefon a text.

Ranými předchůdci hromadně otevřených online kurzů (MOOC) byly korespondenční kurzy, které, mimo jiné, vynalezl Angličan Isaac Pitman v roce 1840. Americké distanční vzdělávání na univerzitní úrovni začalo v roce 1874 v Illinois na Wesleyan University, kde bylo možné získat dálkově bakalářské a magisterské tituly. Rádiové vzdělávání začalo v roce 1920 a televizní vzdělávání v padesátých letech.

Pokud zdroj není k dispozici online, pak by někdo mohl namítnout, že nebude dostupný pro globální publikum. Tyto prostředky jsou však již otevřené, takže jsou-li dobré podmínky a někdo věnuje čas jejich digitalizaci, mohou být nahrány na internet a zpřístupněny.

Je-li verze k dispozici online, je třeba podpořit vývojáře OVZ v nabízení offline/přenosných verzí všude tam, kde je to možné. Hlavním důvodem je umožnit těm, kteří nemají přístup k širokopásmovému připojení, počítačům nebo internetovým zařízením i tak využívat otevřené prostředky. Tato otázka byla projednána na semináři Making it Matter konaném v Londýně v květnu 2014:

 

Špatná infrastruktura (energie, ICT, atd.) znamená omezenou možnost vzdělávání výhradně online. Musíme přestat předpokládat dostupnost technologií a zařízení a zajistit adaptabilitu zdrojů a dat.“

Khan Academy je v tomto ohledu uváděna jako příklad. Pro offline vzdělávání jsou k dispozici nejméně dvě různá seskupení na Wikipedii (v angličtině) a jsou vysoce ceněné školami na odlehlých místech (například na ostrovech Fidži nebo Vanuatu).

Bylo zjištěno, že v komunitě IT (v podnicích stejně jako u většiny výzkumných pracovníků) existuje neochota pracovat s něčím, co je v režimu offline, protože v dnešní době leží největší zisky v této oblasti v internetových technologiích. Nicméně neexistuje žádný důvod, proč by MOOC nemohly být částečně offline. Ve skutečnosti jsou procesy jako je prověřování pro certifikaci stále „offline“, pokud pro budoucí nebo stávající zaměstnavatele měly nějakou hodnotu (příklad: https://onlinecourses.nptel.ac.in/explorer). Podobně jako prověřování mohou být i části online kurzů k dispozici v režimu offline.

V devadesátých letech byla v Indii spousta e-mailové komunikace k dispozici offline. Lidé vytvářeli e-maily v počítačích offline, poté s počítačem nasedli na kolo, dojeli do internetové kavárny a odtud e-mail odeslali, případně e-maily přijali. Nedávno, v roce 2007, bylo v malém areálu výzkumného centra Ag v Nigeru lidem povoleno napsat e-mail na místní síti (LAN). Dvakrát denně někdo odnesl CD k jedinému městu poblíž pro odeslání/stažení zpráv.

Existuje však skrytý předpoklad, že pokud člověk nemá přístup k infrastruktuře srovnatelné s průměrem zemí OECD, mnoha online procesů se nebude moci zúčastnit. To však neplatí. Je také důležité poznamenat, že v rozvíjejících se ekonomikách přístup na internet z mobilních zařízení rychle převyšuje přístup z notebooků a PC – závěr slavné Meekerovy zprávy (KPCB) na konferenci Internetové trendy v roce 2013.

V ideálním případě by měl být zdroj v otevřeném formátu a využívající otevřený standard (standard, který je veřejně přístupný a má různá práva k používání s ním spojený) pro otevírání. Nemusí tomu tak ovšem být vždy. Některé OVZ nejsou k dispozici online a jiné zase využívají proprietární formáty.

 

Další zdroje

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *