Otevřená výuka v praxi

Deklarace „Cape Town Open Education Declaration„ s více než 2.500 signatáři říká: „Otevřené vzdělávání není omezeno pouze na otevřené vzdělávací zdroje. Jde také o otevřené technologie, které usnadňují spolupráci, flexibilní učení a otevřené sdílení výukových metod, které umožňuje pedagogům využívat nejlepší nápady svých kolegů. Mohou také vznikat nové přístupy k hodnocení, akreditaci a společnému učení.“

Otevřené učení je termín používaný k popisu činností, které zvyšují možnosti vzdělávání v rámci formálního vzdělávacího systému nebo rozšíření vzdělávacích příležitostí mimo formální vzdělávací systém. Často využívá prvky otevřeného vzdělávání, například otevřené vzdělávací zdroje, ale vzhledem k tomu, že často probíhá v infrastruktuře formálního vzdělávání, není často otevřené stejným způsobem, jako otevřené vzdělávání.

Tradiční pedagogika je založena na myšlence, že učitel předává své znalosti svým studentům. Tradiční forma výuky na škole také vychází z tradičního způsobu poznání znalostí uložených v knihách, které jsou uložené v knihovně. Školy a knihovny byly velmi dlouho pro výuku zásadní, a nejjednodušší bylo dostat všechny fyzicky na místo tohoto „úložiště vědomostí.“ Učitelé se museli stát prostředníky mezi knihami a studenty. Museli přenést vědomosti z knih ke studentům. Situace se změnila se zavedením internetu a širší distribucí vědomostí a informací. Přístup ke znalostem je (teoreticky) možný všude na světě, kde je přístup k internetu. Současně významně vzrostlo množství dostupných znalostí. Úkolem není vhodně přenášet vědomosti, ale naučit studenty, aby potřebné vědomosti a informace dokázali najít nezávisle sami. Výuka a učení vychází z rozvoje kompetencí k faktické výuce, kdy je kompetence kombinací znalostí a motivace pro aplikaci.

Myšlenka na otevřené učení se rozvíjí od konce sedmdesátých let minulého století. Otevřené učení a praxe (tzv. otevřená pedagogika) rozostřuje nebo odstraňuje tradiční role učitele, studenta a pedagoga a směřuje spíše k rolím rádce (mentora) a studenta. Tyto nové přístupy k učení, kde lidé vytvářejí a utvářejí znalosti otevřeně a společně, podporuje postupy a politiku, které napomáhají odstraňování pro učení.

Takto pojímané učení rozmazává hranice mezi studentem a učitelem. Důsledkem neformálního učení jsou často individuality a skupiny sdílející osobní a profesní zkušenosti online prostřednictvím participačních blogů a online komunitních sítí.

Otevřené učení a praxe se stále formují, ale existují různé přístupy, které poskytují zajímavé příležitosti pro otevřenější procesy.

 

Tradiční styl školní třídy

  • Učitel před třídou, ex cathedra
  • Jednosměrný přenos znalostí
  • Jediný držitel vědění (osoba), studenti jsou pouhými příjemci
  • Příklady: státní školy, státní univerzity.

 

Autonomní učení

  • Styl „udělej si sám.“
  • Samostatné získávání znalostí z daného media místo pasivního poslouchání člověka
  • Příklady: knihy

Systém zpětné vazby

  • Zpětná vazba v cvičeních
  • Příklady: MOOC

Společné učení

  • Znalosti se vyměňují mezi sobě rovnými. Týmová práce
  • Sebe posilování systému, který usnadňuje sdílení a tvořivost
  • Příklady: fóra (např. MOOC diskusní vývěsky)

Praktické semináře

  • Méně přísná hierarchie, mentoři/instruktoři/moderátoři. Žáci jsou vedeni ke sdílení získaných vědomostí
  • Mluvení o sdílení výsledků, např. předvedení uměleckého díla nebo předvedení výsledků
  • Příklady: Open Tech School (otevřená technická škola)

Odborné skupiny

  • Jednotlivci jsou přiřazeni do specializovaných oblastí, ve kterých se mají stát odborníky, pouze pro sdílení (vyučování) získaných znalostí.

Peer-to-peer („jeden na jednoho“)

  • Dvousměrné
  • Příklady: P2PU

Změny v těchto prvcích vzdělávacích systémů daly vzniknout novým formám pedagogiky. Zpráva Open University Innovating Pedagogy 2013 report navrhuje řadu nových a otevřených způsobů učení, včetně:

  • Analýzy učení
  • Souvislé učení
  • Hromadné učení
  • Digitální školství a geolearning
  • Využívání kultury tvůrců her
  • Dotazy občanům

Největší problémy spojené s otevřeným učením jsou:

  • Kulturní změny
  • Společenské změny
  • Institucionální ambice a vývoj
  • Podpora vzájemného porozumění mezi zúčastněnými stranami
  • Otevřená akreditace
  • Význam

 

Další zdroje

  • Otevřený univerzitní kurz o otevřenosti a inovacích v e-learningu: (http://www3.open.ac.uk/study/postgraduate/course/h817.htm)
  • Dial blog: Co pro vás představuje otevřená praxe? (http://dial.myblog.arts.ac.uk/2012/04/28/what-does-open-educational-practice-mean-to-you/)